Náhrada škody způsobené krizovými opatřeními
Odpovědnost státu za škodu způsobenou podnikatelům v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními
Kromě otázek ohledně pracovního práva a vztahů mezi pronajímateli a nájemci, kterým jsme se věnovali v předchozích článcích, se začínají množit dotazy podnikatelů, kteří byli nuceni uzavřít v důsledku krizových opatření vlády své provozovny. V tomto článku shrneme základní body této problematiky.
Dle § 5 písm. e) zákona 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) může vláda za nouzového stavu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit právo provozovat podnikatelskou činnost, která by ohrožovala prováděná krizová opatření nebo narušovala, popřípadě znemožňovala jejich provádění. Nouzový stav pak vláda vyhlašuje na základě čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.
Náhrada škody
Dle § 36 odst. 1 krizového zákona je stát povinen nahradit škodu způsobenou právnickým i fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními. Jedná se zde o odpovědnost objektivní, tedy zavinění ze strany státu zde nehraje roli. Jediným liberačním důvodem je, že si poškozený způsobil škodní událost či škodu sám.
Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 4) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám.
(§ 36 odst. 1 krizového zákona)
Dle § 36 odst. 4 krizového zákona poskytuje peněžní náhradu škody ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma.
Nárok na náhradu škody se uplatňuje písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se poškozená osoba o škodě dozvěděla (subjektivní lhůta), nejdéle však do 5 let od vzniku škody (objektivní lhůta). Pozor, lhůta je prekluzivní, tedy jejím uplynutím právo na náhradu škody zaniká.
V případě, že příslušný orgán krizového řízení náhradu škody odmítne, je nutné se domáhat náhrady škody na státu soudní cestou. Otázku, která organizační složka státu v takovém případě stát zastupuje, zodpověděl Nejvyšší soud v roce 2009 ve svém rozhodnutí 25 Cdo 1649/2007 tak, že se jedná o Ministerstvo vnitra.
Jestliže však krizový zákon nevymezuje organizační složku státu příslušnou za stát vystupovat v řízení o nároku podle tohoto právního předpisu, je třeba jednat s Ministerstvem vnitra v souladu s § 12 odst. 1 písm. m) zákona č. 2/1969 Sb., podle nějž toto ministerstvo je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systém.
(Nejvyšší soud, 25 Cdo 1649/2007)
Soudnímu vymáhání náhrady škody se věnujeme dále.
Rozsah náhrady škody
Náhrada škody (újmy) je obecně řešena v § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "OZ" nebo "občanský zákoník"). Dle § 2951 občanského zákoníku se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu a není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 OZ se hradí skutečná škoda a ušlý zisk.
Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.
(§ 2952 OZ)
Ušlý zisk
Jak poměrně jasně judikoval Nejvyšší soud v roce 2008 v rozhodnutí 25 Cdo 1233/2006: "Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo při pravidelném běhu věcí očekávat. Ušlý zisk z podnikání znamená ztrátu očekávaného přínosu za situace, že poškozený měl zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, tedy byl nejen ochoten, ale i schopen v předmětných prostorách svou podnikatelskou činnost provozovat. Skutečnou škodou se rozumí snížení majetkového stavu poškozeného v důsledku škodní události." Ušlý zisk je navíc samostatným nárokem, který není podmíněn vznikem skutečné škody.
Nárok na náhradu ušlého zisku i skutečné škody (§ 442 odst. 1 obč. zák.) jsou samostatné nároky, na sobě nezávislé, oba mohou vzniknout z téže škodní události, existence skutečné škody není předpokladem vzniku ušlého zisku, a to platí i naopak.
(Nejvyšší soud, 25 Cdo 1233/2006)
Nejvyšší soud ve svém výše uvedeném rozhodnutí 25 Cdo 1233/2006 dále též konstatoval: "Ušlý zisk je tedy hypotetická kategorie a jeho výše je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly poškozeným skutečně vynaloženy či nikoliv. Jestliže však poškozený vynaložil určité náklady, jež by k dosažení příjmů z podnikání sice sloužit mohly, avšak v důsledku škodní události k tomu nesloužily a příjmem z podnikatelské činnosti nebyly uhrazeny, jde o skutečnou škodu, na jejíž náhradu má poškozený právo za podmínky, že vznik této újmy je v příčinné souvislosti se škodní událostí." Z toho lze usuzovat, že některé náklady (nájemné, mzdy, energie) mohou být přímou škodou způsobenou podnikateli.
Krizový zákon je vůči občanskému zákoníku zákonem speciálním, tedy jeho ustanovení mají přednost před ustanoveními občanského zákoníku. Ustanovení OZ krizový zákon pouze doplňují tam, kde on sám mlčí. Máme tedy za to, že škodou ve smyslu krizového zákona je i ušlý zisk. Tuto otázku ve vztahu ke krizovému zákonu Nejvyšší soud ještě samostatně neposuzoval.
Podnikatelé postižení krizovými opatřeními
Krizovými opatřeními vlády byly mimo jiné zakázány či výrazně omezeny určité podnikatelské aktivity, popř. z provozů vyloučena veřejnost. Zakázán byl např. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách s výjimkami, poskytování ubytovacích služeb, autoškol, osobní dopravy, prádelen atd.
V některých zařízeních byla zakázána přítomnost veřejnosti (fitness centra, wellness, atp.).
Zákazem či omezením určitých podnikatelských aktivit sice nemusí dojít ke vzniku přímé škody na majetku, ale zjevně omezení podnikání dává vzniku škody ve formě ušlého zisku, který by jinak podnikatel dosahoval, nebylo-li by krizových opatření.
Ačkoliv vláda přijímá i opatřeni ke zmírnění dopadů krizových opatření, nic to nemění na povinnosti státu škodu způsobenou krizovými opatřeními (ušlý zisk) nahradit.
Na druhou stranu, pokud podnikatelé preventivně své provozy uzavřou, aniž by jim to krizové opatření nařizovalo, aby zamezili (ve vlastním zájmu) šíření epidemie mezi svými zaměstnanci, čímž jim vznikne škoda (ušlý zisk), nelze hovořit o škodě způsobené v přímé souvislosti s krizovými opatřeními.
Praktické problémy a otázky
Základem úspěšného nároku na náhradu škody dle krizového zákona je jednak prokázání příčinné souvislosti mezi vznikem škody a krizovými opatřeními vlády a dále prokázání výše škody. Zavinění, jak jsme uvedli v úvodu, nehraje roli, na straně státu jde o objektivní odpovědnost.
Bude tedy záležet na tom, aby poškození podnikatelé byli schopni škodu správně kvantifikovat a prokázat.
Kde náhradu škody uplatnit?
Diskutovaná krizová opatření vydává přímo vláda ČR, tedy ústřední orgán. V souladu s výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 25 Cdo 1649/2007, by orgánem - organizační složkou státu, kde nárok uplatnit, mělo být Ministerstvo vnitra. U opatření jednotlivých ministerstev jsou pak k podání žádosti o náhradu škody příslušná tato ministerstva (tedy především Ministerstvo zdravotnictví, vnitra).
Vymáhání nároku soudní cestou
Pokud příslušný orgán nárok odmítne, je možné domáhat se náhrady soudní cestou. Základní překážkou pro mnoho podnikatelů bude povinnost k úhradě soudního poplatku dle zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "ZSP"). Žaloba na náhradu škody dle krizového zákona totiž není ze zákona osvobozena od soudního poplatku. Dle našeho názoru se neuplatní sazba dle položky 8a přílohy ZSP - Sazebníku soudních poplatků, tedy soudní poplatek ve výši 2.000 Kč ve věci návrhu na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
Poškozený tak bude nucen uhradit soudní poplatek ve výši dle položky č. 1 Sazebníku soudních poplatků, tj. typicky 5 % z žalované částky, je-li žalovaná částka v rozmezí 20 tis. Kč až 40 mil. Kč. Tento názor potvrdil i Nejvyšší soud v usnesení sp.zn. 25 Cdo 1422/2016.
V závislosti na ekonomickém stavu poškozeného lze sice soud žádat o přiznání osvobození od povinnosti uhradit soudní poplatek dle § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), ale na osvobození v tomto případě není právní nárok.
Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
(§ 138 odst. 1 o.s.ř.)
Závěr
Dle krizového zákona je dána odpovědnost státu za škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v důsledku krizových opatření, a to jak za škodu skutečnou (přímou), tak ušlý zisk.
Nároku na náhradu škody je nutné se domáhat individuálně nejprve na příslušném orgánu, v případě zamítnutí nároku tímto orgánem pak soudně.
K úspěšnému uplatnění nároku na náhradu škody poškozený musí tvrdit a prokázat vznik škody a její výši a příčinnou souvislost mezi vznikem škody a krizovým opatřením.
Na okraj poznamenáváme, že ekonomická opatření vlády a parlamentu, jejichž účelem je snížit dopady krizových opatření na ekonomiku, nejsou náhradou škody dle § 36 krizového zákona, avšak mohou - dle našeho názoru - snižovat výši škody způsobené poškozeným podnikatelům.
Nutno dodat, že stávající rozsah krizových opatření je bezprecedentní v historii České republiky. Nejvyšším soudem dosud řešené případy byly spíše ojedinělými, většinou v souvislosti s povodněmi v roce 2002. Je tedy otázkou, jak se orgány státu a následně soudy k této problematice postaví, neboť náhrady škody, kterých se budou dotčené právnické a fyzické osoby domáhat, ve svém souhrnu budou jistě činit vyšší stovky milionů korun.
Autor: Mgr. Jiří Buchvaldek
Důležitá aktualizace 26.3.2020:
Krizová opatření vlády ČR omezující výkon podnikatelské činnosti byla ke dni 24.3.2020 nahrazena Mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví nikoliv v režimu krizového zákona, ale v režimu zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, který žádné ustanovení o náhradě škody neobsahuje.
Lze tedy mít za to, že náhradu škody za uzavření podnikatelských provozů lze uplatňovat pouze za dobu platnosti krizových opatření vlády v době od 13.3.2020 do 24.3.2020 6:00 ráno.
Subjektivní lhůta k uplatnění náhrady škody tak může skončit koncem září 2020. Rozhodně však doporučujeme případnou náhradu škody řešit ihned.
Máte zájem o konzultaci ohledně možného uplatnění náhrady škody na státu? Kontaktujte nás, a to ideálně e-mailem.