Kdo za vás může jednat, když to sami nezvládnete?

Úraz, náhlé onemocnění i postupující duševní porucha mohou člověku dočasně nebo trvale znemožnit, aby spravoval svůj majetek, jednal s úřady nebo rozhodoval o dalších  svých záležitostech. Český právní řád nabízí několik řešení. Některá lze připravit předem, jiná nastupují až ve chvíli, kdy člověk sám právně jednat nemůže. Tento článek vysvětluje rozdíly mezi jednotlivými instituty, možnosti jejich využití.

Základní praktická posloupnost je: plná moc – předběžné prohlášení – zastoupení členem domácnosti – opatrovnictví. Zdravotní služby však mají vlastní zvláštní pravidla, která nelze s obecnými nástroji občanského práva bez dalšího ztotožňovat.

Následující schéma ukazuje vztah mezi obecnými nástroji zastoupení a zvláštními mechanismy zákona o zdravotních službách (§ 38 až 54, § 436 až 448 občanského zákoníku; § 33 až 36 zákona o zdravotních službách).

Plná moc: řešení připravené předem

Plnou mocí zmocňuje člověk jinou osobu, aby jej zastupovala ve vymezeném rozsahu. Zmocnění může být úzké, například pro jednání s určitou bankou, ale také široké a zahrnovat správu majetku, uzavírání smluv, jednání s úřady, pojišťovnami nebo poskytovateli služeb, či úplně obecné. Rozsah zástupčího oprávnění musí být uveden v plné moci; vyžaduje-li právní jednání zvláštní formu, musí být ve stejné formě udělena zpravidla také plná moc (§ 441 občanského zákoníku).

Plnou moc je třeba udělit v době, kdy je zmocnitel schopen pochopit její význam a následky (§ 581 občanského zákoníku). Pozdější faktická neschopnost zmocnitele jednat však sama o sobě není zákonným důvodem zániku zmocnění. Zmocnění zaniká zejména provedením právního jednání, na které bylo omezeno, odvoláním zmocnitelem, výpovědí zmocněnce nebo smrtí zmocnitele či zmocněnce, není-li ujednáno jinak (§ 448 občanského zákoníku). 

Dobře připravená plná moc proto může umožnit, aby důvěryhodná osoba pokračovala ve správě běžných, majetkových a administrativních záležitostí i tehdy, když zmocnitel po úrazu nebo v důsledku nemoci již fakticky není schopen sám jednat. Rozsah oprávnění je vhodné formulovat konkrétně podle potřeb zmocnitele, včetně možnosti jednat s bankami, úřady, pojišťovnami, pronajímateli, dodavateli energií nebo správci nemovitostí (§ 441 občanského zákoníku).

Může plná moc zahrnovat také zdravotní záležitosti?

Zde je situace méně jednoznačná. Občanský zákoník obecně připouští zastoupení na základě plné moci (§ 436 a § 441 občanského zákoníku) a nijak zmocnitele neomezuje v rozsahu zastoupení. Zdravotní služby však upravuje zvláštní zákon, který pro podávání informací, přístup ke zdravotnické dokumentaci a udělování zástupného souhlasu stanoví vlastní mechanismy (§ 33, § 34 a § 65 zákona o zdravotních službách). 

Pro respektování předem udělené plné moci hovoří především obecná úprava smluvního zastoupení a autonomie pacienta. Plná moc může výslovně zmocnit určitou osobu k přijímání informací o zdravotním stavu, k nahlížení do zdravotnické dokumentace a k jednání s poskytovateli. Takovou plnou moc některá zdravotnická zařízení přijímají například při žádosti zmocněnce o kopii zdravotnické dokumentace. 

Důvodem právní nejistoty je naopak to, že § 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách počítá s určením osoby pacientem při přijetí do péče nebo kdykoliv poté a vyžaduje záznam tohoto určení ve zdravotnické dokumentaci. Pro případ, kdy pacient nemůže sám vyslovit souhlas, pak § 34 odst. 7 stanoví vlastní pořadí osob oprávněných k zástupnému souhlasu. Zákon výslovně neřeší, zda plná moc udělená před vznikem vztahu s konkrétním poskytovatelem plně nahrazuje určení podle § 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách.

Aktuální metodický materiál Ministerstva zdravotnictví tuto otázku rovněž nepovažuje za zcela jednoznačně vyřešenou. Pro praxi doporučuje konkrétní zvláštní plnou moc s úředně ověřeným podpisem, jejíž vzor materiál obsahuje (str. 54, resp. 56 PDF), případně současné využití předběžného prohlášení; ani tak však nelze zaručit, že každý poskytovatel přizná zmocněnci veškerá oprávnění podle § 33 a § 34 zákona o zdravotních službách. 

Vzor zdravotní plné moci z výše uvedeného metodického materiálu si můžete též stáhnout zde:

Prakticky proto doporučujeme zdravotní plnou moc připravit jako podpůrný dokument, přesně v ní vymezit jednotlivá oprávnění a opatřit podpis zmocnitele úředním ověřením. Pokud je již znám konkrétní poskytovatel, měl by pacient současně požádat, aby byla zvolená osoba zaznamenána do zdravotnické dokumentace postupem podle § 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Pro rozhodování o budoucí léčbě je vhodné samostatně připravit také dříve vyslovené přání podle § 36 zákona o zdravotních službách, to však za účasti lékaře (viz k tomu dále).

Předběžné prohlášení: pokyny pro budoucnost

Člověk, který očekává, že by v budoucnu nemusel být schopen právně jednat, může předem určit, jak mají být jeho záležitosti spravovány, kdo je má spravovat nebo kdo se má stát jeho opatrovníkem (§ 38 občanského zákoníku).

Předběžné prohlášení lze sepsat jako notářský zápis. Není-li učiněno formou notářského zápisu, musí být písemné, opatřené datem a potvrzené dvěma svědky, kteří splňují zákonné podmínky a jsou schopni potvrdit jak obsah prohlášení, tak schopnost pořizovatele právně jednat (§ 39 občanského zákoníku). Obecně lze však formu notářského zápisu doporučit.

V předběžném prohlášení lze například určit osobu budoucího opatrovníka, stanovit pravidla pro správu majetku nebo vyjádřit přání týkající se bydlení a osobních záležitostí (§ 38 občanského zákoníku). Nejde však v žádném případě o náhradu plné moci. O opatrovnictví blíže dále v tomto článku. Navíc, týká-li se prohlášení jiné záležitosti než povolání opatrovníka a je-li účinnost prohlášení vázána na podmínku, rozhoduje o jejím splnění soud (§ 42 občanského zákoníku). 

Předběžné prohlášení a plná moc se proto mohou vhodně doplňovat. Plná moc umožňuje zmocněnci jednat bezprostředně v jejím rozsahu; předběžné prohlášení dává soudu a budoucímu opatrovníkovi vodítko pro dobu, kdy bude nutné soudní řešení.

Zastoupení členem domácnosti se souhlasem soudu

Nemá-li zletilý člověk jiného zástupce a brání-li mu duševní porucha samostatně právně jednat, může jej zastupovat jeho potomek, předek, sourozenec, manžel, partner nebo osoba, která s ním před vznikem zastoupení žila alespoň tři roky ve společné domácnosti (§ 49 odst. 1 občanského zákoníku).

Na rozdíl od plné moci zastoupení nevzniká jednáním zastoupeného ani nevzniká automaticky, ale vzniká jednáním budoucího zástupce. Budoucí zástupce musí zastoupenému srozumitelně vysvětlit povahu a následky zastoupení, zastoupený je může odmítnout a vznik zastoupení musí schválit soud (§ 49 odst. 2 a § 50 občanského zákoníku). 

Oprávnění zástupce se týká pouze obvyklých záležitostí odpovídajících životním poměrům zastoupeného. Zástupce zejména nemůže udělit souhlas k zásahu do duševní nebo tělesné integrity člověka s trvalými následky a jeho oprávnění nakládat s peněžními prostředky zastoupeného je zákonem omezeno (§ 52 občanského zákoníku). 

Zastoupení členem domácnosti je tedy vhodným řešením pro běžnou agendu, nikoli plnohodnotnou náhradou široké plné moci nebo opatrovnictví. Vzhledem ke způsobu vzniku zastoupení a nutný souhlas soudu se však nejedná o běžně užívaný institut.

Opatrovnictví

Jestliže člověk není schopen své záležitosti samostatně obstarávat a nestačí mírnější opatření, může mu soud jmenovat opatrovníka a vymezit rozsah jeho práv a povinností (§ 463 a § 465 občanského zákoníku). Soud přitom přihlíží k přáním opatrovance a zpravidla upřednostní osobu, kterou opatrovanec navrhl (v předběžném prohlášení nebo v rámci opatrovnického řízení), případně osobu blízkou, je-li to v jeho zájmu (§ 471 občanského zákoníku).

Opatrovníka lze na návrh člověka jmenovat také tehdy, působí-li mu zdravotní stav při správě majetku nebo hájení práv obtíže; opatrovník pak jedná společně s opatrovancem a v souladu s jeho vůlí (§ 469 občanského zákoníku). Omezení svéprávnosti naproti tomu přichází v úvahu jen tehdy, hrozila-li by člověku jinak závažná újma a nepostačuje-li mírnější opatření (§ 55 až 57 občanského zákoníku). 

Opatrovnictví je spojeno se soudním řízením a u některých významných jednání potřebuje opatrovník další souhlas soudu (§ 461 a § 483 občanského zákoníku). Pokud člověk předem pořídil předběžné prohlášení, může tím výběr opatrovníka i způsob správy svých záležitostí podstatně ovlivnit (§ 38 a § 471 občanského zákoníku).

Zvláštní pravidla pro zdravotní služby

Určení osoby podle § 33 zákona o zdravotních službách

Při přijetí do péče může pacient určit jednu nebo více osob, které smějí být informovány o jeho zdravotním stavu. Současně může určit, zda tyto osoby smějí nahlížet do zdravotnické dokumentace, pořizovat si její výpisy nebo kopie a zda mohou v situaci, kdy pacient nebude schopen rozhodovat, vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb. Pacient může také určit osoby, které tato oprávnění mít nemají (§ 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách).

Určení, zákaz i jejich změny se zaznamenávají do zdravotnické dokumentace. Záznam podepisuje pacient a zdravotnický pracovník; není-li pacient kvůli svému zdravotnímu stavu schopen podpisu, zdravotnický pracovník tuto skutečnost v dokumentaci uvede (§ 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách). 

Právě záznam ve zdravotnické dokumentaci umožňuje poskytovateli zjistit, komu pacient příslušná práva skutečně svěřil a v jakém rozsahu. Tento mechanismus je však navázán na přijetí pacienta do péče nebo na pozdější kontakt s poskytovatelem. Není proto spolehlivým samostatným řešením pro náhlou událost, při níž pacient přichází k dosud neznámému poskytovateli již v bezvědomí nebo jinak neschopen projevit vůli (§ 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách).

Pokud pacient kvůli svému zdravotnímu stavu nemůže určit oprávněnou osobu a dříve nevyslovil zákaz poskytování informací, náleží právo na informace nejprve jeho ustanovenému zástupci a není-li takové osoby, osobám blízkým (§ 33 odst. 3 zákona o zdravotních službách). Je-li třeba zástupného souhlasu se zdravotními službami, použije se zvláštní pořadí stanovené v § 34 odst. 7 zákona o zdravotních službách (nejprve manžel nebo partner, pak osoba blízká). 

Dříve vyslovené přání podle § 36 zákona o zdravotních službách

Dříve vysloveným přáním může pacient předem vyjádřit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím určitých zdravotních služeb pro případ, že se později dostane do předvídatelné situace, v níž již nebude schopen vyslovit nový souhlas nebo nesouhlas (§ 36 odst. 1 zákona o zdravotních službách). 

Bohužel i zde platí, že nestačí pouze přání sepsat do budoucna a bez určení, komu je určeno. Dokument musí mít písemnou formu, podpis pacienta musí být úředně ověřen a jeho součástí musí být písemné poučení ošetřujícího lékaře se specializovanou způsobilostí o důsledcích pacientova rozhodnutí (§ 36 odst. 2 zákona o zdravotních službách), což značně omezuje jeho použití pro nenadálé situace. Poskytovatel k přání přihlédne, má-li je k dispozici, nastala-li předvídatelná situace uvedená v přání a pacient již není schopen projevit aktuální vůli. Zákon současně stanoví případy, kdy je nelze respektovat, například pokud od jeho vyslovení došlo k takovému vývoji zdravotnických technologií, že lze důvodně předpokládat jiné rozhodnutí pacienta (§ 36 odst. 1 až 3 zákona o zdravotních službách). 

Odlišný, jednodušší režim platí při přijetí do péče nebo v průběhu hospitalizace. Dříve vyslovené přání lze zaznamenat přímo do zdravotnické dokumentace; záznam podepisuje pacient, zdravotnický pracovník a svědek (§ 36 odst. 4 zákona o zdravotních službách).

Význam dříve vysloveného přání zdůraznil také Ústavní soud. Není-li pacient v rozhodné chvíli schopen vyslovit informovaný souhlas nebo nesouhlas, je třeba brát zřetel například na jeho dříve vyslovený pokyn týkající se resuscitace. Takový pokyn však musí být učiněn právě prostřednictvím institutu dříve vysloveného přání a za dodržení jeho zákonných podmínek.

Závěrem: Co tedy lze skutečně připravit předem?

Plnou moc a předběžné prohlášení. 

Plná moc může pokrýt široký okruh majetkových, smluvních a administrativních záležitostí, ale i zdravotních otázek, pokud je dostatečně specifická. 

Předběžným prohlášením lze určit pravidla budoucí správy záležitostí a osobu, která se má stát opatrovníkem (§ 38, § 39 a § 441 občanského zákoníku). 

Zvláštní plná moc pro zdravotní záležitosti může postavení důvěryhodné osoby významně posílit, nenahrazuje však bez právní nejistoty určení podle § 33 ani dříve vyslovené přání podle § 36 zákona o zdravotních službách.

Doporučujeme sepsání plné moci notářem, minimálně však ověření podpisu jednající osoby - zmocnitele.

Dříve vyslovené přání a určení osoby dle § 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách

Dříve vyslovené přání lze rovněž připravit předem, ale mimo hospitalizaci vyžaduje součinnost ošetřujícího lékaře se specializovanou způsobilostí, písemné poučení a splnění dalších formálních náležitostí (§ 36 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách). Jeho pořízení  mimo hospitalizaci tak bude vyžadovat zvýšené úsilí s jeho zajištěním, neboť vyžaduje poučení lékaře.

Určení osoby podle § 33 odst. 1 je navázáno na přijetí do péče nebo následný kontakt s poskytovatelem a na záznam ve zdravotnické dokumentaci (§ 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách).

Doporučení

Nejbezpečnější je proto kombinovat: 

• obecnou plnou moc pro majetkové a právní záležitosti, 
• zvláštní zdravotní plnou moc a 
• předběžné prohlášení s řádně připraveným dříve vysloveným přáním, přičemž 
• při kontaktu s konkrétním poskytovatelem také s určením osoby zaznamenaným ve zdravotnické dokumentaci. 

Vše vždy minimálně s úředně ověřeným podpisem.

Včasná příprava těchto dokumentů může usnadnit jednání v obtížné životní situaci. Jejich obsah by však měl odpovídat osobním, majetkovým i zdravotním poměrům konkrétního člověka, a proto by měly být připraveny právním odborníkem na míru osobě, pro kterou jsou určeny, tj. advokátem či notářem. 

Právní upozornění

Článek poskytuje obecné právní informace a nenahrazuje právní posouzení konkrétního případu. Vhodný rozsah plné moci, předběžného prohlášení nebo jiného dokumentu závisí na osobních, rodinných a majetkových poměrech každého člověka. Doporučujeme v této věci osobní konzultaci s advokátem nebo notářem.

Autor: Mgr. Jiří Buchvaldek